Listopad 2012

spadnout do říše snů.

22. listopadu 2012 v 15:46 | mia. |  můj každodenní život
Jsem zpět s blbou náladou a článkem. Na náladu mi nepřidává ani pitomý úkol z češtiny, sedím nad tím už nejmíň hodinu a ještě jsem nezačala psát ani začáteční písmeno. Poslední dobou nechodím ven, zůstávám zavřená v mém hnusně vyhřátým pokoji a vyčkávám až mě někdo vytáhne na čerství vzduch. Ono je to ale zbytečné když jste líní zvednout prdel od prosedělé židle. Nechci nic dělat jen spát, dokonce se mi už mlží písmena na klávesnici a to je teprve odpoledne (dobře tak večer) Fuck, jak já miluju spaní. Když můžu spadnout do říše divných snů a prožívat nejrůznější situace. Nedávno se mi zdálo že mi učitelka hudební výchovy nabízela cigaretu, přikývla jsem a zapálila si. Podivné já bych do pusy nikdy cigáro nestrčila, ikdyž, v poslední době mě začínají lákat věci na které jsem nedávno říkala FUJ. Snažím se teď uklidit věci rozházené na posteli, jenomže jakmile dojdu k posteli lehnu si, zavřu oči a různě se válím. Jaká si nemoc či-co, ale, baví mě to. Jsem zlá na mého milovaného bratra, který na mé postely sedí, hlavou ho šťouchám pryč a on je pak děsně nasranej, já se jen mírně usměju (jsem líná zvednout naplno koutky) a sednu si zpět k notebooku. Hledím z okna a kochám se tím hnusně chladným počasím venku. Kdo se bude koukat se mnou? Nesnáším když mi mrznou uši, nos a ruce. Miluju čaje, které se mi ještě horké vlévají do žaludku. Ale začínám zapomínat a přestávám si dělat denní dávku zeleného čaje, fuck, přestávám být závislá.

Miluju cesty vlakem, zvlášť když tam skoro nikdo není.

Přemýšlím. Je dobré mít psa, kterého se všichni bojí, jste pak neohroženi a všichni mají odstup, zvlášť ta otravná sousedka s tou trpasličí bestijí. Nic proti malým psům, ale tento je jako Satanův pomocník, který si přišel pro mou duši, kterou chce vyrvat z mého těla.