Fuck it

21. října 2012 v 12:05 | Mia. |  můj každodenní život
Sedím a pozoruju pavouka na jedné z bílých stěn, přemýšlím jestli budu zlá a rozmáčknu ho a nebo ho nechám se zabydlet v rohu mého pokoje. Jsem líná zvednout prdel, takže zkusím druhou variantu. Mím jediným kamarádem je teď Kurt Cabain, se kterým trávím většinu dne, v podobě jeho písniček.
Zjistila jsem, že závidím osatním jijich kamrády, jdu po ulici a vidím dvě růžové pipiny a tiše jim závidím jak si rozumí. Celý život hledám osobu, která by měla společné zájmy jako já. Poslouchali by jsme spolu po večerech Nirvanu, nosily černý hadry a každý den bychom pomlouvali Justina Biebra nebo 1D. Mě v pěti dali na jinou školku, ihned jak jsem od ní otevřela ty rezavé vrata, věděla jsem že tam nebudu patřit a že celý den prosedím na koberci s pexesem a budu si hrát sama se sebou. Nikdo mě neoslovil, připadala jsem si jako duch. Přišla škola, někdo by řekl že sní přišli další kamarádi, ale u mě je opak pravdou. Naprosto nikdo se semnou nebavil, pamatuju si že jsem seděla sama v zadní lavici. Pro všechny jsem byla zvláštní a po celou dobu strávenou ve škole jsem neřekla ani slovo. Do páté třídy, jsem byla natolik "šikovná" že jsem se dostala na gympl s listem popsaným jen jedničky. Nevím proč, ale všichni ze sebe dělali něco více než sami byli, mysleli jsi že když jsou na druhém stupni, už jsou velcí kluci nebo velké holky. Byli natolik arogantí, že jsem je chtěla všechny seřadit od největšího po nejmenšího a všem vlepit facky. Pak přišli prázdniny, ty jsem si užívala, zbůsobem, který mi celkem vyhovovat; Válení v posely s notebookem, přežraná čokoládových sušenek a přepitá studeným mlékem. Po prázdninách přišla sedmička. Doufala jsem že příjde někdo nový, nebo se někdo se spolužáků vzhledově změní, změnila se jedna jediná holka a to tím že si roztáhla ucho o pár milimetrů.


Táta koupil bratrovi dalších pět disků na playstation a já každý den musím poslouchat zvuk výstřelu a jezdících aut a je úplně jedno jestli bydlím na vesnici nebo ve městě. Já dostala boty na zimu, které si teď hový v mém botníku.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Borůvka zvaná Bezcitná | E-mail | Web | 21. října 2012 v 13:58 | Reagovat

Oblíkám se jedině do černý a poslouchám Nirvanu.

Neboj se. Nejsi sama. :)

2 Es. | Web | 21. října 2012 v 14:57 | Reagovat

Celej život mi někdov yčítá, že nosím černou. A Nirvana je moje srdcovka. Měli by jsme uzavřít nějakou komunitu, aby si nikdo z nás nepřipadal sám.

Tak já tě du teda obejmout.

3 Skřítek | Web | 21. října 2012 v 15:38 | Reagovat

Oukej. Jsem další. Miluju černou a miluju Nirvanu. Jedinej problém - podobný lidi potkám vždycky jenom na internetu a nikdy nebydlej v mým městě. Přitom bych pro takovýho člověka vraždila.

4 Darkie Syn | Web | 21. října 2012 v 19:49 | Reagovat

Zabíjala by som pre človeka, ktorý nosí iba čiernu a nepočúva žiadnych One Directon a Justina Biebera...

5 Lucyje | Web | 22. října 2012 v 22:00 | Reagovat

Samota je zlá.
Ale občas se člověk cítí nejvíc sám i když kolem něho nějací lidi jsou.
Nevybereš si, tenhle věk je divnej, těším se, až budu 'velká holka'.

6 Franzie | Web | 23. října 2012 v 20:36 | Reagovat

Kurta uznávám. Mně dělá společnost Pete Doherty.
Jinak co se nedostatku podobně smýšlejících černooděnců v okolí týče - je pravda, že od dob, co jsou na vzestupu bezduchý popový oblbováky a hovna jako swag, jich ubylo, ale věř, že nás po světě pořád nemálo pobíhá. Ještě tedy netřeba házet flintu do žita, takhle bych to řekla.
Přeju hodně štěstí :)

[3]: Kéž by v jinačím městě. Moje dalo by se říct soulmate bydlí při mým štěstí dokonce v jiným státě. Fakt pecka toto.

7 Alia | Web | 23. října 2012 v 20:41 | Reagovat

Ahh, ty zlaté časy, kdy jsem si myslela, jak super je, že jak jedinečné je, když mám jen černou. Teď nosím rudou a hned jsem barevnější osobnost, hh.

Ne, vážně, ono je někdy vážné zapadnout mezi ostatní, hlavně když je člověk aspoň trochu 'jiný'. Na druhé straně až jednou najdeš ty své človíčky, a to jistě najdeš, tak se jen tak nepustíte. (: A kdoví, třeba je někdo tobě podobný, jen možná nenosí tu černou, nikdy nevíš.

8 Bess | Web | 23. října 2012 v 21:56 | Reagovat

Jsi můj člověk. Taky závidim kamarády, chci s tebou poslouchat Nirvanu a pomlouvat Bíbra! ^^
Jo, a taky jsem tak nechutně nehorázně líná. Ale díky tomu pavoukoj bych byla schopná hodně rychle se zvednout. Nevermind.

9 Brenda Brokenheart | Web | 24. října 2012 v 17:11 | Reagovat

Chápu, jak to myslíš. Lidi jsou zabedněný, nepochopí nic víc, než pochopit musí, a často ani to ne. Stupidní, s kluky na všech prstech, v růžovém oblečení a copánkama si myslí, bůhví co nejsou. Jednou jim to třeba dojde.

10 Lucy | Web | 28. října 2012 v 16:35 | Reagovat

Och, ďakujem :)

Tiež sa občas cítim sama. A potom sa pozriem okolo seba a cítim sa ešte horšie... Mám kamarátov, ale nie takých, akých by som chcela mať, nemôžem im povedať všetko čo chcem a viem, že keby som mala problém, nepodržali by ma. Takto je to asi ešte horšie ako nemať žiadnych.

Zúfalo čakám na svoju osemnástku, konečne vypadnem niekde do Británie a stretnem svojich soulmejtov. Taký mám pocit... že hovoria po anglicky.

11 Lola | Web | 19. listopadu 2012 v 21:06 | Reagovat

Hell yeah, černá & Nirvana.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama